Řezbářství

Historie řezbářství sahá již do starověku. Podle dostupných dat však dřevěné řecké sochy nebyly tolik populární jako práce s kamenem. I později v dalších stoletích zůstávalo vyřezávání do dřeva v pozadí zájmu za kamennými sochami. Hlavně v lidové tvořivosti si však začaly dřevěné sochy a díla postupně hledat své místo i díky tomu, že řezbáři vytvářeli praktické nástroje do kuchyně a do domu. Odtud byl již jen kousek k uměleckým dílům, která se stávala stále více ceněnými.

Po čase si každý řezbář najde svůj specifický styl, do kterého promítne oblíbený druh dřeva, nejraději používaná dláta a jiné nástroje, ale i to, jakým způsobem si představuje výslednou sochu, plastiku či reliéf. Opravdu ovládnout řemeslo trvá několik let, ale později jsou odměnou bohaté zkušenosti, které řezbáři dovolí dostat se ještě o něco dále se svými díly
a poradit si s náročnými výzvami.

Proměnit kus dřeva v dokonalé dílo a vdechnout mu život chce porci talentu, správné nástroje i zkušenosti. O tom ví své i umělecký řezbář pan Bedřich Šilar z Lanškrouna. Z koníčku se postupně stalo zaměstnání a za více než 40 let praxe je počet zhotovených děl opravdu obsáhlý. Za zmínku stojí impozantní pohyblivý betlém nebo marionety vysoké úctyhodných 55 centimetrů. Na objednávku často zpracovává postavy do betlémů, ale
i samostatné sochy a reliéfy. Nejčastěji tvoří z lipového dřeva, ale nebrání se ani jiným materiálům.