Kovářství

O dlouhé historii podkovářství svědčí důkazy o kovaných výrobcích již u Keltů. Vyloženě specializované podkovářství se však z kovářství vyčlenilo až později v 19. století. Specializace měla ryze praktický charakter, kdy bylo nutné, aby podkovář perfektně ovládal své řemeslo
a nemohl koni nijak ublížit špatnými podkovami, což se v případě běžných městských kovářů, kteří dělali všechno, občas stávalo.

Obecně může být kovářství uměleckou disciplínu, kdy je možné z kovových materiálů vytvořit zdobené ploty, brány, kování na dveře nebo další detaily a dekorace. Z pohledu kování koní však jde o disciplínu, kde musí být v perfektním souladu precizní zpracování podkovy, její dokonalé přikování i odpovídající výběr. Výsledkem totiž musí být funkční koňská bota, která nebude nikde tlačit. Mnohdy má podkova ortopedický účinek, kdy může pomoci při nemocích kopyt. V kovářském řemeslu je důležitá nejen příprava podkovy, ale i správná práce s koněm.

Podkovy jsou pro koně jako boty, které musí dokonale sedět. Aby to bylo možné, musí kovář dokonale ovládat své řemeslo. Pan Václav Ráliš z Pardubic je pokračovatelem rodinné tradice podkovářů již po šestou generaci. Jak sám říká, kovařina je náročné řemeslo, kde je potřeba zdravé tělo i pořádná dávka pečlivosti. Jeho jméno je neodmyslitelně spjato s dostihovým závodištěm v Pardubicích, kde má často na starosti opravu poškozených podkov a kování klidně i jen pár minut před závody.