Muzeum tkalcovství, Kamenná Hora

Činnost Muzea tkalcovství v Kamenné Hoře se ve svých počátcích vůbec nesoustředila na textilní průmysl, jehož tradice na území Kamenohorské kotliny sahá až ke konci 15. století. V domě plátenického kupce – barokním patricijském domě s podloubím v severní frontě kamenohorského náměstí, v němž v současnosti sídlí muzeum a turistické informační centrum, dříve působilo Regionální muzeum. S ohledem na to, že ve 20. letech 20. století byla Kamenná Hora jedním z mála dolnoslezských měst, ve kterém neexistovalo tzv. „Heimatmuseum” [čes. Regionální muzeum], se to v roce 1932 tamní Jednota regionálního muzea rozhodla změnit. Na konec se o 7 let později návštěvníkům otevřela instituce, která ve své struktuře zahrnovala oddělení: přírodovědné, etnografické a historické.

Od samotného počátku ovšem směr rozvoje tohoto města určovala textilní výroba, níž se region před staletími proslavil po celé Evropě – především díky řádu cisterciáků. Právě oni naučili místní obyvatelstvo, jak pěstovat len a jak z něj vyrábět plátno. Přivedli odborníky v oblasti tkaní ze zahraničí a stavěli pro ně domy [viz Tkalcovské domy v Chełmsku Śląském*]. Rozvinuli toto průmyslové odvětví do té míry, že se z tkaní lnu stala dolnoslezská specialita, požehnání a bohatství této země, bohatství tehdejších podnikatelů a rozhodující faktor důstojného života tkalců. Do doby, kdy na zisk orientovaní měšťané (hlavně Kamenné a Jelení Hory) odkoukali ze Západu různé techniky, jak dosáhnout různých vzorů a barev materiálů, a kupci, kteří vydíráním regulovali ceny, začali výrazně bohatnout, a řemeslníky začal trápit hlad. Tento nepoměr v životních podmínkách způsobil výbuch sporů mezi výrobci a distributory lněného plátna – 27. března 1793 v Lubawce, a o den později právě v Kamenné Hoře (město, které bylo proslulé pravidelně konanými jarmarky a trhy s plátnem).

Muzeum tkalcovství v Kamenné Hoře má ve svých sbírkách obsáhlou kolekci nástrojů na zpracování lnu a tkalcovského vybavení jako jsou stavy, kolovrátky, přeslice apod. Byl zde také reprodukován vzhled dřívější venkovské jizby a měšťanského salónu s četnými portréty potentátů textilního průmyslu. Kromě shromažďování exponátů se věnuje také popularizaci znalostí o regionu a jeho historii.